Jak mi učarovala Vila Tugendhat

Ahoj všem!

včera jsem se konečně po 9 letech v Brně dostala do Vily Tugendhat…ostuda. A když ještě prozradím, že jsem rok bydlela na Schodové, za rohem od vily, jsem ostuda dvojnásobná. Přiznám se ale, že to tak často s objevováním mám. Vždycky mě to táhne jet někam “daleko”, protože ty místa za rohem přeci můžu navštívit kdykoli…jenže to kdykoli pořád posouvám až je mrknutím oka o 9 let později!

Než se pustím do superlativů ohledně samotné návštěvy, je obecně známá věc, že na možnost prohlídky se většinou poměrně dlouho čeká. Prohlídky jsou vyprodané klidně několik měsíců dopředu a situace na konci roku je komplikovanější tím, že online rezervační systém na webu na příští rok ještě není otevřen. Prohlídku si ale můžete zarezervovat přes telefon či email, kdo by chtěl. Prohlídky jsou typově dvě – krátká a dlouhá. Dlouhý okruh je na 90 minut a navštívíte v něm i technické zázemí vily, kde budete mít možnost obhlédnout, jak to všechno fungovalo technicky – topení, větrání, cirkulace vzduchu, sušárnu, prádelnu, fotokomoru a prostory s různými dobovými fotografiemi vily. Cena je 300Kč za krátkou prohlídku a 350Kč za delší okruh. Pokud si chcete interiér vily fotit, je to za příplatek 300Kč.

Po vile se člověk pohybuje ve speciálních návlecích a pozor, jehlové podpatky nechte doma, protože v těch se do vily nesmí! Děti do 2 let mají vstup zdarma. Byla jsem na prohlídce i s Brambůrkem a vzhledem k ostatním návštěvníkům doporučuji na začátku prohlídky promluvit s průvodcem (tak, aby to slyšeli i ostatní) a říct, že když by se dítko nechovalo ok, samozřejmě prohlídku ukončíte a nebudete rušit ostatní. Je to fér a průvodce pak může reagovat, až zavelíte k úprku.

Prohlídka začíná na terase, ze které je krásný výhled na Brno a můžete tak během výkladu historie vily pozorovat Špilberk, Petrov i Lužánky. Terasa je krásně rozlehlá a věřím slovům paní Grety, která v jednom z popisků uvnitř vily zmiňuje, že během léta s dětmi prakticky žili na terase. Prohlídka pokračuje uvnitř, kdy do vily vstoupíte masivními dveřmi, které nemají práh ani rám. Plynule přechází v podlahu a strop a i díky tomu se zachovaly, protože nešly jednoduše vysadit z pantů. Vila je uspořádána netradičně, protože po vstupu vidíte tu “ošklivější” část. Pokoje Grety, Fritze, dětí a chůvy. Pokoje jsou poměrně malé, ale všechny mají krásný výhled na Brno. Pan architekt Miese van der Rohe prý tvrdil, že nejkrásnější obraz je výhled z okna a já musím souhlasit! Kdo by se koukal na stále stejný obraz, když se může obrovským oknem koukat na město a přírodu, která se běhm čtyř ročních období neustále mění. Co mě v pokojích zaujalo, byly vestavěné skříně, které – a nyní znalci odpustí – vypadají jako z IKEA. To nemyslím nijak posměšně, ale spíš jako poukázání na to, jak neuvěřitelně nadčasová vila je. Podívejte sami, uplná IKEA 😀

Vypínače světla

 

Z této obytné části pokračuje prohlídka o patro níž, kde je ten slavný, rozhledlý a opravdu nádherný “skleněný pokoj”. Má 230 metrů čtverečních a skutečně mi vyrazil dech a to já na tyto dramatické projevy vůbec nejsem. S otevřenou pusou jsem si prohlížela červené křeslo se stolkem, postavené před okno s rozměrem 15 čtverečních metrů a představovala si, jak se do něj usadím a už nikdy nevstanu 😀 Maximálně tak proto, abych si došla do knihovny na jedné ze stěn pro další knížku. I nad obrovskou knihovnou mé srdce zaplesalo. Když nám ale průvodkyně Bára vyprávěla, jak si Rudá Armáda udělala z polic knihovny dřevo na podpal, bylo mi spíš do breku.

Pokoji dominuje věhlasná onyxová stěna, které tenkrát stála tolik, co tři plně vybavené rodinné domy! Ti z Vás, kteří navštíví jednu z pozdněodpoledních prohlídek si budou moct užít tu magii, která vzniká, když do stěný pere sluníčko při z ápadu. Já jsem byla na prohlídce ve 12, i tak jsme měli možnost to při zatažení závěsů trošku vidět. Stěna pak vypadá, jak když je uvnitř schovaný žhnoucí oheň. Vyfotit to moc nešlo, ale veřte, že to byla pecka!

Velkou část místnosti pak zabírá kulatý stůl, která se dá volně zvětšovat a zmenšovat pro různý počet lidí. Stěna, kterou je stůl ohraničen, padla do oka nacistům a tak ji rozřezali a přenesli na Právnickou fakultu na Veveří, kde si udělali štáb. Nicméně stěna tam zůstala i po jejich odchodu, jaksi se na ní zapomnělo a to na tak dlouho, že tam vedle ní o několik let později vesele obědvali studenti v Menze:- )

Kolem kulatého stolu jsme prošli do kuchyně, která mě překvapila tím, kolik měla úložných prostorů. Na jednu rodinu a personál mi to přišlo obrovské. Bára mi ale hned vysvětlila, že Tugendhatovi často pořádali různé večírky a akce, kam přišlo až 100 lidí a proto kuchyně musela odpovídat přípravě občerstvení pro takové počty lidí.

Z kuchyně už se sešlo do technického zázemí vily, které je pro mě ale doteď, přiznávám, trošku záhadou. V technickém zázemí se dozvíte, jak probíhalo vytápění vily, dokonce tam bylo i něco na způsob klimatizace, ale detaily nejsem schopná předat. Co mi utkvělo v paměti tak skutečnost, že vzduch byl do pokojů vháněn přes cedrové piliny a tak pokoje voněly po cedrovém dřevě. Závist.

V nejspodnějším patře vily byla prádelna a sušárna, taky fotokomora nebo speciální místnost na kožichy paní Grety, aby jí je nesežrali moli! Mimochodem do tohoto prostoru si Rusové po obsazení Brna ustájili koně….#facepalm. Prohlídka pak pokračuje už po vlastní ose do zahrady, ze které můžete obdivovat vilu zvenčí.

To je pračka:-)

Průvodkyně Bára celou dobu statečně odolávala zvídavým dotazům některých návštěvníkům a má můj velký obdiv. Po boomu knihy Simona Mawera – Skleněný pokoj (o které jsem psala zde) mají návštěvníci spoustu dotazů na věci, které jsou sice v knize, ale ta kniha je fikce, takže průvodci z vily skutečně nemají odpověď na život fiktivních postav:- )

Zahrada takhle na podzim hrála všemi barvami a přes zežloutlé listí člověk dohlédne až k vile Low-Beer – domu rodičů Grety, kteří stavbu vily komplet financovali a nedali panu architektovi žádný finanční limit, a i díky tomu nyní máme v Brně takovýto unikát.

Po smutném osudu vily, domově, kde se reálně bydlelo jen 10 let, má dům nyní konečně důstojný život poté, co v roce 2010 prošel kompletní (a velmi nákladnou) rekonstrukcí. Díky za to!

Vila Tugendhat je pro mě momentálně to nej, co Brno má. Je to natolik uníkátní a neobvyklá památka, že zaujme i historické i nehistorické/neumělecké nadšence a stojí za to si počkat na volné místečko i těch pár měsíců.

Po návštěve si zajděte na kafe a dortík do Kavárny Pole, kde můžete vstřebávat své dojmy z prohlídky a plánovat výlet třeba do vily Low-Beer nebo do vily Stiassny, které se v Brně také nacházejí.

Budu ráda, pokud se podělíte o své zážitky z návštěvy vily, pokud už jste byli a pokud ne, chystáte se?

Mějte se krásně!
K.