Čučím do mobilu a čtu si! (5x přečteno)

Sedím v kavárně, kde je heslo na wifi “cheesecake”, takže vím, že tady jsem správně! Chtěla jsem hodinku bez mrňouse využít ke čtení, ale nakonec budu o čtení psát. Srpen byl pro mě totiž co se týče knížek celkem plodný. V září už to takový hitparáda nebyla, i tak tu mám pro Vás rychlorecenze několika knížek, které by Vám mohly padnout do oka!

Zamilovala jsem se do Aleny Mornštajnové. Na doporučení Anetky jsem si přečetla Hanu a pak si hned koupila její další dvě knihy, které už mě sice nenadchly tolik, jako právě Hana, i tak budu netrpělivě vyhlížet další počin z pera této české autorky.

1. Hana – Alena Mornštajnová
(ekniha za 189Kč, papír za 263Kč např. ZDE)

Má smysl o této knize ještě vůbec něco psát?:D Prohnala se všemi knižními blogy jako uragán a zaslouženě. Příběh z Druhé světové války a období po ní je psán z úplně jiné perspektivy, než jsem zvyklá (a že mám z této doby celkem načteno!) Hana je teta hlavní postavy, Miry, která se stane ve věku devíti let sirotkem. Přes různé peripetie se ocitne v péči divné tety Hany. Teta Hana nemluví, moc nejí, nikam nechodí a prakticky nic nedělá. Přežívá, chodící mrtvý. V průběhu knížky se dozvídáme, proč tomu tak je a velká část knihy dává nahlédnout na to, jak člověka ovlivní holokaust. Přeci jen většina knih zabývající se touto tématikou popisuje, co se dělo v koncentračních táborech, ale už málo knih se detailně zabývá tím, co bylo poté. 5 let poté, 10 let poté….jak lidé, co tu hrůzu přežili, žili dál. Jestli se jim podařilo žít, či jen přežívat. Knížka má skvěle vypracovanou hlavní zápletku, která objasní žloutkový věneček na přebalu a pokud máte pocit, že máte v životě smůlu, tato kniha Vám ukáže, co to znamená, když se někomu smůla lepí na paty. Určitým způsobem jsem si při čtení vzpomněla na mou jinou oblíbenou knížku – Vyhnání Gerty Schnirch – podobnost jsem viděla v nepochopení “dcery” ohledně toho, proč je matka (teta) taková, jaká je.

2. Hotýlek – Alena Mornštajnová
(ekniha za 169Kč, papír za 249Kč např. zde: LINK)

Další bolavá kapitola našich dějin, tentokrát období komunismu. Jak se žil život v malém hotýlku za městem? Jak už to tak bývá, hotely přitahuji všelijaké osoby (a osobnosti) a příběhy několika z nich se proplétají právě v této knížce, která krásně ukazuje zrůdnost komunistického režimu. Přijde mi, že občas se zapomíná, v čem ta ohavnost spočívala. Obzvlášť moje (a mladší) generace vidí jen nemožnost cestovat a cenzuru médií, ostatně i dospělí to občas shrnou ze stolu s tím, že kdo si hleděl svého, tomu se nic nemohlo stát. Tento příběh krásně ukazuje, že tomu tak úplně nebylo. S čím vším se musí potýkat takový hoteliér a jeho rodina, propletení profesních i osobních slastí a strastí, to vše v této milé knize.

3. Slepá mapa – Alena Mornštajnová
(ekniha za 149Kč, papír za 313Kč např. zde: LINK)

Slepá mapa se mi ze všech Aleniných knih líbila nejméně, což ale vůbec neznamená, že by to byla kniha špatná. Jde o další ságu, která vypráví příběh jedná rodové linie na pozadí doby před 1.sv.v. až do pádu komunismu. Abych řekla pravdu, tak se mi trošku pletly hrdinky, protože se všechny jmenují od A 😀 Rozjezd byl trošku pomalejší, přišel mi hodně popisný, že jsem pořád čekala, kdy se to konečně rozjede ve velkým a ono se tam toho vlastně moc nerozjelo. Ale zápletka s Stb v poslední třetině knížky byla trefa do černého a rozhodně donutila člověka zamyslet se. Opět nad životem pod komunistickou nadvládou, kdy je velmi jednoduché to dnešní optikou soudit a odsoudit, respektive činy jednotlivých lidí, ale já osobně si už dlouho říkám, jestli bych byla tak morálně na výši a dokázala jít proti režimu, když by mi vyhrožovali skrz děti, rodinu a podobně. Knížka za přečtení stojí, ale možná touto začněte a Hanu si nechte na konec, protože tu nepředčí nic a mohlo by se dostavit mírné zklamání, jako u mě!:-)

4. Ta přede mnou – J.P. Delaney
(papír za 259Kč např ZDE)

A tohle byla pecka, vážení. Luxusní, ojedinělý, napínavý psychothriller, bez nějakých ohraných frustrovaných severských detektivů. Mladá žena se po “loupežném přepadení” v bytě snaží najít nové bydlení i se svým přítelem. Moc se jim nedaří, ostatně sehnat cenově roumné bydlení v Londýně není nic jednoduchého. Natrefí nakonec na luxusní byt od předního architekta, což má ale háček. Respektive několik háčků. Pravidla nájmu jsou velmi zvláštní (přibližně dvě stě různých podmínek, jež člověk musí dodržet) a historie bytu ještě zvláštnější. Majiteli bytu zemřela předchozí nájemnice a před ní i manželka se synem. Náhoda? Kdo ví!:-) Je tam sex, je tam láska, rozchod, další sex, je tam napětí, je tam spád, prostě všechno, co od thrilleru člověk chce! Někde jsem si všimla přirovnání, že jde o mix 50 odstínů a Zmizelé….a možná trošku jo, ale i tak se mi to prostě moc líbilo a pokud chcete líbivou univerzálku (a ne hlubokou literaturu) tohle je to ONO!.

5. Skleněný pokoj – Simon Mawer
(papír za 249Kč, ekniha za 269Kč např. ZDE)

Po zveřejnění knížky na insta mi hodně z Vás psalo, že je to vaše oblíbená, tak jsem se s chutí začetla. A ač mě začátek strašně bavil, respektive tak první polovina knihy, ke konci už jsem se musela trošku nutit. Nejvíc mě totiž zajímala samotná Liesel a Viktor (manželé, kteří si nechávají dům postavit), potažmo Kata, ale ty se v druhé části knihy dostávají do pozadí a vrací se až na konci. Knížka je napasovaná na vilu Tugendhat, která ač tam není jmenovitě zmíněna, je to jasně ona. Rodina si domu moc neužila a utekla před nacisty do Švýcarska. Knížka popisuje proces stavění domu, jakýsi genius loci daného místa, a příběh manželského páru a jejich blízkého okolí. Celkem zajímavé bylo sledovat, jaké to bylo, když člověk s penězi utekl včas. V porovnání třeba s Hanou výše, která moc prostředků neměla, je krásně vidět, že na penězích opravdu záleží a v některých obdobích života obzvlášť. Pokud máte rádi Brno, myslím, že budete zaujatí (jako já:D) a knížka se Vám bude líbit částečně už kvůli tomu, že je odsud. A já, ostuda, už bych se měla jít na vilu po x letech v Brně konečně podívat!!

Všechny knížky jsem četla v mobilu, což se momentálně ukazuje jako nejlepší způsob čtení. Když stojím 15 minut u ohrady s ovcema, sedím 20 minut na písku nebo dvě hodiny uspávám:D Nicméně se pořád neumím moc popasovat s občasnými odsuzujícími pohledy na “matku co čučí do mobilu”. Je to zvláštní, protože když jdete na hřiště s knížkou a dítě se Vám popelí v písku, lidi se usmívají a no problemo, ale jakmile “čumíte do mobilu” tak na Vás občas někdo koukne dost úkosem, vždycky mám sto chutí křičet ALE JÁ SI ČTU!!!:D A možná je to jen v mojí hlavě, kdo ví!

Momentálně mám doma snad 10 nových papírových knih, které se budu snažit přelouskat a dodat další článek o těch lepších – papírových – knížkách, protože jejich vůni a tvrdou obálku žádná LED obrazovka nikdy nepřekoná.

Mějte se krásně!
K.

* V článku jsou použity provizní odkazy na eshop Martinus.cz