Na skok k sousedům – Relax v polských Jizerkách

Ahoj všem!

na svátky jsem se vydala do svého „rodného“ Jablonce nad Nisou a plánovala si, jak s mamkou vyrazíme někam na svátky. Ne daleko, jen na skok, dobít baterky. Bohužel, člověk míní, život mění a mamka nakonec nemohla vytáhnout paty z Jablonce a tak jsem vyrazila s taťkou do hotelu Villa Cottonina ve Swieradow-Zdroj.

Swieradow Zdroj je hnedka „za čárou“ a z Jablonce jsme tam byli autem do 40 minut. Jde o malé lázeňské městečko s léčebnými prameny a navíc hned u známého Singltreku, na což jsem nakonec utáhla taťku, vášnivého cyklistu.

Ubytovaní jsme byli v hotelu Villa Cotonina, nejvíc baby friendly hotelu ever. Je fakt, že v tom nejsem ještě uplně ostřílená, ale vaničku, nočník, ohřívačku lahve atd., jsem na pokoji viděla poprvé!

Jela jsem dobít baterky, takže jsem se těšila na bazén, saunu, vířivku a masáže, ale o tom někdy příště, ať to nemám moc dlouhý:D

Nicméně pokud chcete nějaký hotel nedaleko ČR, tak Villa Cotonnina značka ideál. Herny pro děti, vevnitř dětský bazén, venku dvě hřiště a obrovská louka. Přes den tu mají program pro děti i dospělé, od jógy, přes malování mandal až po vegetariánské vaření a tak zatímco jeden rodič se obětuje a zůstane s dětmi v hotelu při bohatém programu, druhý rodič může brázdit Singltrek na kole. Btw. kolo se tu dá i půjčit. Kdo má radši indoor aktivity, máte tu fitko, tělocvičnu, bazén s protiproudem, kettlbellů, že by nejeden crossfitter přeskočil švédskou bednu nadšením! Ostatně nabídek co do programů mají spousty: ladies weekend, bike weekend, pobyt pro vegany a vegetariány, všechno to vychází kolem 1000 na noc, včetně jídla, vstupu do wellnes a aspoň jednu masáž/kosmetiku -> http://www.cottonina.com/offers

Po příjezdu jsme si hnedka dali válečku na louce a sbírali síly na den D! Já naplánovaných 25km pěšího výletu a taťka padesátku na Singltreku. Plán byl jasný, sejít se v pět zpátky na hotelu a jít na masáž!

Čas na snídani! To musí být! Švédské stoly (jak snídaně tak večeře) a mé typické míchání sladkého a slaného, takže jsem jen doufala, že se mi i s nacpaným břichem bude dobře pochodovat.

Výlet jsem nám naplánovala k hradu Czocha, na Lesňanském jezeře. Cesta byla po asfaltu i  po prašných cestách, chvilkama podél hranice tak blízko, že jsem mohla skákat po hraničních kamenech. Špacír mi celkem odsejpal, až na povinné zastávky u každého stáda krav, protože Brambůrek se mohl zbláznit nadšením.

Mapa mi po cestě ukázala i hrad Swiece, který byl teda echt zklamání, protože se tam nedá ani jít, nic:-(

Ale k hradu Czocha jsme za 3 hoďky úspěšně došli! Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistila, že hrad je dneska už jen hotel, i tak ale stál výlet za to! Akorát se mi povedlo menší faux pas, kdy jsem při vstupu šla kolem velké cedule „tickets“, ale vůbec mě nenapadlo si lístek koupit, protože jsem tak nějak zvyklá, že vstup na nádvoří bývá zdarma a „lístek“ je většinou vyloženě na  prohlídku.

Při odchodu mě zastavil sekuriťák s tím, že jsem si nekoupila lístek. Bohužel na mě spustil polsky a když jsem řekla English nebo česky, tak mávnul rukou s tím, že příště!:D

Na hradě jsem si dala aspoň oběd, tak jsem se necítila uplně jako příživník:-) Typické pirožky musely být a jako dezert polský „cheesecake„, oboje bylo vynikající a za ceny odpovídající českým.

Oáza klidu

Po asfaltu i po štěrku

Polský venkov mě celkem překvapil:D

Klid a pohoda

Večer trošku pršelo, takže občas byla potřeba jistá dávka akrobacie!:-)

Krávy. Největší atrakce.

Zklamání. Hrad, respektive pouze jeho zřícenine Swiece.

Panoramata

Hrad Czocha

Pirožky

Syrnik

Promenáda Swieradow-Zdroj

Bohužel touto obou už byly skoro dvě a mě bylo jasné, že se na pátou nestihnu do hotelu vrátit pěšky. Šla jsem se tedy na recepci zeptat, jak to tam mají s autobusy. Ochotný mladík za pultem mi sdělil, že tam žádný autobus nejede, vynikající:D Tak jsem kopla do vrtule a šla do městečka Lesná, což bylo krapet větší město, tak jsem usoudila, že odtamtud musí přeci něco jet!

Našla jsem zastávku, ale se seškrábaným jízdním řádem a v okolí ani noha, takže zeptat se taky nebylo koho. No nic, přijdu pozdě a omluvím se, co se dá dělat. Tak si tak jdu serpentinami v lese a proti mě autobus s nápisem Swieradow Zdroj! Nevěřím vlastním očím a svému štěstí! Začnu zběsile mávat a k mému překvapení řidič zastavuje! Anglicko-česky se mu snažím vysvětlit, že jsem nemohla najít autobus a že spěchám a potřebuju do Swieradow-Zdroj. Ukazuje ať naskočím.

Nemám u sebe žádné Zloté a tak se se smutnýma očima ptám, jestli si můžu koupit lístek Eurem…přesněji 10 eurovou bankovkou. Po zkušenostech s českým MHD očekávám, že mě pošle někam, ale opět, k mému údivu, s tím nemá problém a my se vezem na pátou do Swieradow Zdroj.

Když si stopneš autobus a ještě můžeš platit desetieurovkou.

V půl páté nás vyhazuje autobus v centru městečka a k mému zděšení mi mapa ukazuje, že hotel je odtamtud další 2.5km. Mobil má poslední dvě procentra baterky a já se motám v parku jak vítr v bedně a jen rychle volám taťkovi, ať nás omluví, že netuším, kde jsem a jak se dostanu domů…..klasická dcera prej, už mě zná😀

Vymotám se z parku zpátky k zastávce, zpocená jak vrata od chlíva, a všímám si, že tu zastavují takové malé minibusy s nápisem „něco ve smyslu meziměstká bezplatná doprava“. Ptám se řidiče jak Tatar….

„Vy, proše, Villa Cottonina?“

Pan řidič odpoví celou větou, z které pochopím, že jede kolem, hurá! Vyrážíme a hned na první křižovatce autobus odbočuje přesně na opačnou stranu, než by dle mých vzpomínek na mapu měl být hotel….šmarja pano, já se tam snad dneska nedostanu!

Nějaké paní řeší obdobný problém a z konverzace s ostatními spolucestujícími nějak vyrozumím, že to objíždí všechny okolní vesnice nějakou okružní jízdou či co, vynikající 😀

A tak jen sedím, snažím se užívat si výhledy z okýnka, dokud nevidím reklamní poutač na Cottoninu. Opět se velmi sofistikovaně ptám.

„Villa Cottonina, tady?“

Řidič odpovídá, že ne, že až další zastávku, a ptá se, odkud jsem. Z Jablonce, přece!

AAA, Jablonec, začne přikyvovat půlka mikrobusu a začnou se bavit o jablonecké bižuterii a korálcích a já vůbec nechápu, co se děje a ničemu nerozumím:D

Konečně se dostávám na hotel, s půlhodinovým zpožděním a s jazykem na vestě běžím do Spa sekce, omluvit se a přebookovat Baby Spa na další den.

Šli jsme aspoň Brambůrka utahat do bazénu, dali si večeři a vytuhli jsme, než bys řekl švec!!

Můj taťka, naprostý to neznalec sociálních sítí (šťastný to člověk) nevyfotil na Singltreku jedinou fotku „Protože, dcerko, já jedu, nedělám selfíčka!!!“ ale byl nadšenej! Nejvíc se mu líbila červená, černá už prý byla celkem náročná, každopádně plánuje vytáhnout mamku jeden den z JBC na kolech do Cottoniny, dát si bazén, saunu, nabrat síly a druhý den zpátky, takže usuzuju, že se mu to fakt líbilo:-)

Pokud máte více tipů na výlety v této oblasti, budu moc ráda, když se o ně podělíte v komentářích! Celkově mě nejvíc překvapilo, jak strašně milí všichni byli. Od obsluhy v hotelu, což se dá čekat, až po ty řidiče autobusů a sekuriťáka na hradě. Jediná potíž zde byla v komunikaci. Anglicky se nikdo moc nechytal a já jinak neumím…takže ruce, nohy v pohotovosti a nakonec jsme se vždycky nějak domluvili!

 

Mějte se krásně!

K. 

Disclaimer: Thanks to Villa Cottonina for collaborating with FPT and having us at their hotel. All the staff were very helpful and made us feel „home“ away from home. It is the most baby-friendly hotel I have ever stayed in. The hotel is rated as 8.9/10 on booking.com and you can book your stay here or directly at their website http://www.cottonina.com/