Nevím, co mám dělat. Protože mě baví všechno.

Ahoj všem!

tenhle článek mám v hlavě už poměrně dlouho, ale pořád se trápím s tím, jak ho napsat tak, aby byl pochopen, respektive abych správně vyjádřila to, co mám na srdci.

Sedím si u stroje, došívám dětské tepláčky a koukám na plsť a koženku, ze kterých si chci ušít kabelku. Na pinterestu mám celou galerii inspirace, jak by měla vypadat a doufám, že se k tomu brzy dostanu. Dneska mě totiž čeká korektura a jeden rychlý překlad. Ač mluvím plynule jen anglicky, v knihovně mám desítky učebnic pro výuku francouzštiny, španělštiny, ruštiny a holandštiny. Když jsem u té knihovny, mám v ní také desítky knih, které čekají na přečtení. Kdyby jen běžnou beletrii. Ale i populárně naučnou ekonomii, knihy o kriminologii a kriminalistice  a nemálo knih pojednávajících o různých obdobích historie. Na znakování s miminky se práší a moje miminko asi bude mluvit dřív, než se dokopu to naštudovat. Třeba na to jednou bude čas. Dneska ale ne, protože se ve volné chvíli chci podívat na dokument o JonBenet Ramsey. Přednáška o Blízkém Východě zítra večer? To zní fakt parádně, doufám, že seženu hlídání. Kurz na pečení z kvásku? To jsem vždycky chtěla zkusit! Výroba domácí kosmetiky? To bych taky mohla vyzkoušet! Chtěla bych si pořídit TRX, když tu mám konečně místo po té prodané tyči na pole dance. Možná bych mohla zase začít chodit na hot yogu, když jsem si na to koupila tu speciální podložku…ale kousek od nás se otvírá kurz gymnastiky pro dospělé a to jsem taky chtěl vždycky vyzkoušet!

Poznáváte se v tom? Nebo si říkáte, že je ta holka padlá na hlavu. Kolik jí je, aby běžela za každou novou hračkou, která ji cvrkne do nosu….pět? Deset?

Co chceš dělat? Nevím. Jenže ne pro to, že tohle a tamto je trapný a nic mě nebaví, ale proto, že mi skoro všechno, co mě cvrnkne do nosu, přijde natolik zajímavý, že se toho chytím…a za pár měsíců ztratím zájem. A takhle pořád dokola.

Jsem SCANNER. 

Scanner je název pro lidi s mou diagnózou – objeví nový zájem, jejich nadšení a zažrání nabere zázračných výšin, investují spoustu času, energie a často i peněz do svého nového koníčku…aby je to za pár dnů, týdnů, měsíců (případně i let) přešlo. A tento cyklus se opakuje pořád a pořád a pořád. Tento termín začala používat Barbara Sher, „maminka“ všech scannerů, kterým dala jméno. Její kniha Refuse to choose je taková scannerská bible, kterou musí každý z nás vlastnit. Zahřeje Vás na srdci, že v tom nejste sami, že nejste divní a že můžete dělat „všechno“ a nemusíte dělat jen „to jedno a pořádně“. 

Není divu, že na nás okolí kouká skrz prsty. Pro člověka z venku se takový SCANNER jeví jako lenoch, neschopný závazku, přelétavý, znuděný, nevyzrálý, rozlétaný a že jednoduše neví, co chce. 

Problém je v tom, že my scanneři moc dobře víme, co chceme. Chceme se učit nové věci. Baví nás samotný proces učení se. Umíme se nadchnout pro věc a opravdu se zažrat do získávání nových schopností a dovedností. Nejíme, nespíme, nevidíme, neslyšíme a užíváme si tu novotu. Jakmile však ale nové schopnosti a dovednosti získáme, začneme se nudit. Už to máme „oscanováno“ a je na čase jít dál. Na světě je přeci tolik zajímavých věcí, tak proč se věnovat jen jedné?

Tohle se poměrně těžko vysvětluje generaci našich rodičů a prarodičů, kteří často celý život strávili v jednom zaměstnání (či u jednoho zaměstnavatele), na dovolenou běžně jezdili na jedno místo a není výjimkou, že žijí celý život v jednom městě a po té celoživotní práci se desítky let věnují tomu samému koníčku.

Rutina a stereotyp je ale něco, co scannera ubíjí.

Dodneška si pamatuju nešťastný výraz marketingových tazatelů, kteří si se mnou nevěděli rady, protože taková kombinace kolonek se jim v systému nenabízí

Jste student, živnostník nebo zaměstnanec?

Jsem zároveň student, živnostník a zaměstnanec.

Aha, takže si to shrňme… vy studujete prezenčně a zároveň dálkově, chodíte na plný úvazek do zaměstnání a ještě učíte angličtinu a předcvičujete aerobic?

No….jo, no. Tazateli pak v očích viditělně visí otazníky. Proč by proboha tohle někdo dělal, když nemusí?

Protože ho to baví. To je ta nejjednodušší a i ta nejupřímnější odpověď. Scanneři mají často široký záběr a neumí si představit něco ukončit, protože je to baví všechno. Zároveň se jim ale počet aktivit proměňuje a občas něco vypustí, aby v zápětí něco dalšího zařadili do svého repertoáru.

Můj švagr se mě minule s úsměvem ptal, co zas rozjíždím za nový aktivity, protože poslední dobou co návštěva, to nějaký nový projekt či koníček. A já s úsměvem odpověděla, že žádný, ale pravda je, že bych byla z fleku schopná vyjmenovat aspon 10 věcí, které chci zrealizovat, jen už je mi to trošku trapný:-)

Můj manžel se děsí každého koníčku, který vyžaduje koupi nějakého speciálního vybavení, protože to doma nemáme kam dávat.

A lidé, co mě neznají, si říkají, co to musí být za rádoby všudybyla a všechnoznala (ano, myšleno hanlivě), když jsem na tolik věcí schopná odpovědět, že to jsem to dělala/zkoušela/vytvořila/naučila se apod.

Ten pohled skrz prsty se začne objevovat někdy před střední školou. Zatímco malé dítko, které nadšeně zkouší všechno nové, je učitelkami a rodiči chváleno, postupem času se začnete setkávat s netrpělivostí, protože:

„Ježíš tak si něco vyber a dělej to pořádně, ne?!“ 

„Vždyť ještě loni tě to tak bavilo?!“

„Vždyť ses sotva naučila,jak se to dělá pořádně a už zas chceš dělat něco jinýho?“

Vaše nadšení se s postupujícím věkem bude čím dál tím víc setkávat s úšklebky, až je Vám možná někdy až stydno se svým blízkým svěřit, že máte v rukávu zase něco jiného. A ta aktivita, o které jste nadšeně mluvili minulé jaro, už se Vás dávno netýká.

Na vaší přelétavosti není nic špatného. Čím dřív si tohle uvědomíte, tím líp pro Vás, protože když se budete snažit adaptovat mezi „normální“ lidi kolem vás, budete stejně nešťastní. Můžete buď smutně koukat na vypsaný kurz hraní na kuchyňské nástroje, protože „taková blbost, co by tomu rodiče/partner apod. řekli, obzvlášť když sotva dokončujete kurz šití na stroji a před měsícem jste strávili odpoledne na kurzu francouzského pečení…..“ a nebo se konečně na všechny okolo vykašlete, protože zkoušení nových věcí je to, co Vás baví. 

Někdo je puntičkář, někdo bordelář, někdo má rád, když mají věci řád. Někdo potřebuje přesně vědět, co se bude dít a určitý řád ho uklidňuje a těší. A nás, scannery, těší a naplňuje, když můžeme pořád skákat od jedné věci ke druhé. Nepočítejte s tím, že Vás všichni pochopí. Ani nemusí. Ale čím dřív si přiznáte, že jste scanner, že na tom není nic špatného a že je naprosto normální přemýšlet nad tím, jak procestovat celý svět, naučit se japonsky, absolvovat kurz sushi a zároveň chtít umět hrát na housle, napsat knihu a nakreslit rodiný portrét. Oddejte se tomu. Protože v momentě, kdy přestanete brát ohledy na úšklebky

„No jo, Maruška, ta stejně u ničeho nevydrží….“, tím dřív se Vám neskutečně uleví a můžete si začít užívat rozmanitost života scannerů! 

Jste podobně „postižení“? Poznáváte se v některém z následujících bodů?

  • Na VŠ jste neustále pokukovali po předmětech všech různých fakult, protože přestože studujete IT, dějiny umění nebo právo mezinárodního obchodu nezní vůbec špatně!
  • Vaše práce Vás baví, ale to vůbec neznamená, že se po ní nebudet věnovat něčemu úplně jinému, co s tím vůbec nesouvisí. A rozhodně ne jen jedné věci! To jsou často ti pečící právníci, koncertující ajťáci, malující laborantky apod.
  • Vaše knihovna/Kindle a Google historie jsou plné textů ohledně „jak na to…“. Není však pravidlem, že poté, co jste si přečetli „jak pěstovat včely“, tak je hned půjdete pěstovat, jen je to prostě zajímavé.
  • Doma máte pravděpodobně propriety na několik různých aktivit, na které se nezřídka práší, protože už jste s tím jednoduše hotovi. Malířské plátno, tyč na pole dance, kytara, háček a jehlice, pečící náčiní….proč ne?
  • Cítíte se špatně, protože všichni ostatní mají „TO ONO“, co chtějí dělat a vy z fleku vyjmenujete 8 věcí, které děláte a vybrat si z nich jen jednu je téměř nemožné
  • Máte na svém účtu spoustu nedokončených/odložených věcí. Nedomalovaný obraz, učebnice jazyka, kde jste se nikdy nedostali za třetí kapitolu nebo nedopletený svetr.
  • Váš FB kalendář přetéká událostmi, s označením „zajímá mě to“, na které ale s největší pravděpodobností nedorazíte. Ostatně to ani není fyzicky možné.
  • Málokdy se nudíte, protože vždycky je něco nového, co Vás zaujme a co musíte „hned teď“ vyzkoušet
  • Trošku Vás děsí, že nikdy nestihnete vyzkoušet všechno, co chcete.

Jste scanner. Není s Vámi nic špatně, jen jste prostě nastaveni jinak. Ne, opravdu nemusíte celý život dělat jen „tu jednu věc“. Nejste lenoši, kteří nedotáhnou nic do konce a ne, všechno, co děláte, nemusí nutně směřovat k tomu, aby to byla vaše práce a obživa. Smiřte se s tím, že pravděpodobně nikdy nenajdete „tu jednu jedinou“ aktivitu, která by Vás naplňovala natolik, že Vás najednou přestane lákat pěstování magnolií a anatomie ledních medvědů (obrazně řečeno:-)). Je jen na Vás, jestli se necháte spoutat většinovým názorem o tom, že člověk má dělat jednu věc a pořádně, nebo si dopřejete otestování vod několika různých aktivit a na otázku, jak se Vám líbí na kurzu francouzštiny, s úsměvem odpovíte, že už tam nechodíte a místo toho po večerech chodíte na keramiku.

A pokud potřebujete dodat kuráž, vykopávám aktivity,které mi přijdou natolik zajímavé, že je plánuju otestovat. Seznam je samozřejmě mnohem delší, jde jen o věci, co mě napadly z fleku během psaní tohoto článku. Pro úplnost dodávám, že vůbec nepočítám s tím, že bych všechno realizovala, ale v tom je právě kouzko scannerství, pro normální populaci nepochopitelné a neuchopitelné:-)

  • napsat knížku. Beletrii. Detektivku, ideálně
  • přeložit knížku (začala bych právě Barbarou:D)
  • konečně jít na některý z kurzů vypsanýCzechitas
  • absolvovat kurz sportovní gymnastiky pro dospělé
  • začít chodit lézt na stěnu a zkusit to i v terénu
  • naučit se pořádně francouzsky a španělsky
  • znovu začít chodit na hot jógu
  • pokoumat pokročilé funkce wordpressu
  • naštudovat Helen Doron (AJ pro děti, ty nejmenší)
  • absolvovat baristický kurz
  • jít na kurz sushi
  • zkusit upéct eclairs
  • naučit se šít/opracovat kůži

A mohla bych pokračovat do aleluja. A taky budu. Protože taková jsem já! Jací jste vy?

Scannerům zdar!

Karolína 


Všem postiženým touto diagnózou opravdu vřele doporučuju knížku Refuse to Choose! od Barbary Sher. Kdyby se mi ta knížka dostala do rukou už někdy v osmnácti, pravděpodobně by mi ušetřila spoustu tápání ohledně toho, co je se mnou špatně a proč všichni ostatní chtějí dělat jednu věc,která je bude přirozeně i živit a já mám v merku milion aktivit a nejsem schopná si jednu vybrat.